rajce.net - místo pro vaše fotografie

Kapličky v NP Arrábida, Setúbal, Portugalsko

Od putování po megalitech kolem města Évory se přesuneme víc na západ, ke městu Setúbal. Zde se mezi městy Setúbal a Sesimbra rozkládá NP Arrábida. V 16. století zde byl vystaven Františkánský klášter a k němu pár drobný, bílých domečků se zvoničkou na kopci. NP byla Arrábida vyhlášena v roce 1976. Celé místo je úchvatnou přírodní scenérií a po právu patří k půlměsíci Costa Azur, neboli modrému pobřeží. A věřte, že pláže jsou zde vskutku kouzelné (škoda jen, že jsem zde byl v únoru).

Pohyb zde není nikterak jednoduchý, ze všech stran jste obklopováni byť malou, přesto bujnou vegetací, kterou se musíte místy obtížně prodírat a do toho hlídat klikatě se ubírající pěšinku skoro splývající s okolím. Kapličky jsou umístěny na nádherných místech a při pohledu z nich na okolí se přímo tají dech. Celý komplex je obehnán zdí a těžko se do něho hledá vstup. Je to škoda, protože má rozhodně co nabídnout. S obtížemi se dá poznat, kudy vedou propojovací cestičky k jednotlivým kapličkám.

O to větší odměnou je vám pak klid místa, génia loci, který na vás dýchá ze všech stran, z každého stromu, kamene. Vy a místo zde. Tady a teď.

Jednu kapličku jsem nazval Slunečním chrámem. To bylo jediné možné pojmenování, které mě při vstupu napadlo. Byl jsem (a stále jsem) fascinován její výzdobou, tak neobvyklou pro nás. Věnoval jsem jí trochu více fotek než ostatním, okouzlen nejen její výzdobou. V některých případech nabízím dvě stejné fotky a to jednu bez a druhou s bleskem. Nebyl jsem totiž schopen rozhodnout, kterou z nich tam dát, tak jsem dal obě. Pro výběr. Víte, ona tam tak stojí sama, tiše, zapomenutá, oprýskaná, nevábná, ale o to víc uvnitř nabízející. Ten klid, pohoda a vyrovnanost místa, to se nedá napsat. To se musí prožít … dýchá tam na vás, domů.

Příjemné putování ...

Na západ od města Évora je vesnička Guadalupe. Od ní na západ je Menir do monte dos Almendres. Je na stejné prašné cestě jako Cromeleque dos Almendres, jenom je asi tak dva kilometry před Cromeleque.

Cesta vede úzkou pěšinou mezi ploty, zčásti je podemleta vodou z dešťů, které jsou v tomto období vydatné (únor). Když jsem si prohlížel flóru, tak se mě nechtělo ani věřit, že jsem ve vyprahlé zemi korkových dubů, písku a kamení. Dokonce i potůček mě překřížil cestu k menhiru.

Jako by toto vše byla předzvěst toho, jaká nádhera v kruhu stromů tam na mne čeká. Tichý, majestátně se tyčící. Nabízející přátelství každému, kdo o něj stojí. Nu, ostatně posuďte sami, jak mu to tam sluší.

Hezké putování …

Po megalitech Évory, Portugalsko

Díl II. – Cromeleque dos Almendres

Na západ od města Évora je vesnička Guadalupe. Od ní na západ je Cromeleque dos Almendres. Cestou po pravé ruce mineme odbočku k Menir do monte dos Almendres. Ten si necháme na cestu zpět. Ke kamenným kruhům vede příjemná prašná cesta korkovými háji a kruhy nejsou do poslední chvíle vůbec vidět. Vašim zrakům jsou do posledních chvil skryty. O to větší podívanou nabízejí, když se rozvinou a vystoupí z šera lesního podrostu.

Svědci. Nehybní kamenní svědci dávných dob a časů. Jak to tady asi muselo vypadat bez stromů? Jak se tento monument musel tyčit ve zdejší krajině? Mírně do svahu, na kopci. Jak vlastně vůbec vypadal? K čemu byl? Kdo byli ti, kteří se tu plahočili, aby vydali neskutečnou námahu k jeho postavení? Vše toto a mnohem víc mně vířilo hlavou.

Kameny to jsou hezké, připadaly mně teplé. Nevím proč. Ani jsem se jich za tímto účelem nedotýkal. Vnímal jsem je tak. Jak přicházela bouřka, byla nádherná podívaná, jak se zbarvilo kovově nebe a do toho pyšně čněly kamenné řady ve svém tichém majestátu.

Hezké putování …

Po megalitech Évory, Portugalsko

Díl I. - Anta do Zambujeiro

Na západ od města Évora je vesnička Valverde a hned pod ní Herdade da Mitra. Tato je výchozí k megalitické památce Anta do Zambujeiro. Při hledání této památky se nenechte zmást cestou. Sice jedete vesnicí, pak statkem, pastvinou a nakonec vás zastaví potůček. Když už si myslíte, že to nejde dál, máte ji před sebou.

Na první pohled to možná vypadá, že zub času si vzal svoji daň, ale nemyslím si, že to je tak zlé. Bylo by až příliš hezké vidět ji ve stavu, kdy moudří věděli k čemu je tento megalit postaven, a jak ho nejen používat, ale i využívat. Nám již zbývá jen naše poznání a intuice, abychom našli cestu tam, kde jsme ji (snad) kdysi ztratili.

Hezké putování …

Máme tady závěr našeho putování a zde předkládáme k posouzení hned dva adepty. První je od Srní směrem na Antýgl hned za serpentinami ze Srní na začátku lesa vlevo, vyrván škarpě a ponechán na kraji lesa. Již jsme odjížděli, když mě trhl okem a to byl jasný signál jít po něm. Jediné, co jsem stačil, bylo pouze jeho nafocení, na víc jsem čas bohužel neměl. Líbí se mě celkovým tvarem, dost možná byl přitesán a není vyloučeno ani to, že mohl být předělán na Boží muka.
Druhý adept je těsně před Antýglem, než se vyjede z lesa po pravé straně. Přiznávám, že je na menhir na naše poměry trochu přerostlý, ale líbil se mně, jak se majestátně tyčí v lese mezi stromy.
A jsme na konci našeho putování. Pokud se vám mini putování líbilo a máte k dotyčným kamenům - menhirům co uvést, rádi přivítáme vaše poznatky, stejně tak jako tipy na další putování Gabretou.
Příjemné další putování

Tento menhir jsem pomáhal v listopadu r. 2005 stavět. Pár měsíců před tím byl objeven skupinkou nadšenců ve škarpě vedle cesty, kam ho shodili pohraničníci při budování Železné opony. Naštěstí tam vydržel a mohl být znovu postaven. Práci jsme s ním měli velkou, je to statný chlapák, a byť nás bylo mnoho i s technikou, měli jsme co dělat, aby se dílo podařilo. Nakonec jsme ho usadili tak, jak jsme se dohodli a pevně doufáme, že je spokojen nejen on, ale i návštěvníci, kteří ho chodí navštívit. Je totiž usazen nad cestou a prošlapaná cesta v borůvčí ukazuje, že si lidé k němu cestu našli.
Najdete ho směrem od Modravy po červené na Javoří pilu, minete Rybárnu po pravé straně, po levé odpočívadlo s lavičkami a zhruba po 70m vpravo ve stráni ho již jistě uvidíte.
Příjemné putování...

Směrem od Srní za obcí Mechov vpravo je parkoviště Zaparkuj a jdi. Odtud se vydáme po směru toku plavebního kanálu a zhruba tak po 40 - 60m vlevo od cesty je ukryt další z krasavců. Moc se mě líbil tvarem a provedením, tak jsem zašel " na skok ". Prozradil mně, že je součástí již zaniklé sítě, která sloužila nejen k dorozumívání, ale také k udržení stálosti počasí. Aby výkyvy nebyly tak velké a nepředvídatelné a spíše se jednalo o průběh počasí v meziročních obdobích, aby bylo stálejší, bez větších překvapujících změn. Naši šumavští předci tak měli jistější šance na přežití. Inu, uvědomovali si, že jsou součástí jednoho celku a nic není od sebe oddělené. Jejich moudrost jim může naše civilizace jen závidět.
Příjemné putování ...

Toto je jakýsi úvodník z našeho putování v Srní, ze kterého vám předložíme v malém mini seriálu pár úlovků z jeho okolí. Krajina je tam půvabně divoká, kouzelných míst k vycházkám přehršel a ještě více je tam toho k objevování na každém kopci, na každém kroku. Jak příroda, tak kameny zde mají bizarní tvary a netvrdíme, že vše co je zde uvedeno jsou skutečné menhiry - aktility. Objevovaly se nám náhodou a vždy vykoukly odněkud schovaní, ale přesto majestátně se tyčící. Berte to jako inspiraci a výzvu přírody k putování touto nádhernou krajinou.
Začneme u Hauswaldske kaple, kde zhruba cca 30 - 50m před ní směrem od Srní je na pravé straně od cesty v lese nenápadně schován Slunečný kámen. Jméno jsem mu dal podle záře od slunce, která ho obklopovala při naší zpáteční cestě, kdy jsme si ho všimli. Místo nejen menhiru, ale i celé kaple se studánkou je vskutku kouzelné. Zde máme splněny všechny tři naše atributy: kámen, strom, pramen. Ne nadarmo se tomuto místo říkalo Lurdy Šumavy.
Příjemné putování ...

Měňanská vyvěračka.
Jak již název napovídá, vyvěračka - pramen se nachází v blízkosti obce Měňany u Koněprus. Patří k jednomu ze tří nejsilnějších v Českém Krasu. Pramen byl vyčištěn asi před deseti lety, od té doby byl ponechán svému osudu. Situace na místě tomu plně odpovídala - nánosy bahna, napadané větve, spadané stromy. Za vydatné pomoci místostarosty OÚ Měňany, který pořezal všechny náletové a spadané dřeviny v okolí pramene, byl pramen Putujícími vyčištěn, odstraněna vrstva bahna, zpevněny boky hrází, zprůchodněn odtok vody. Věřte, námaha stála za to. Odměnou nám byl čistý, ryzí proud křišťálové vody tryskající z nitra matičky Země.
Z druhé strany kopce Plešivec, pod kterým se pramen nachází je lom. Již se tam netěží, celá oblast je po rekultivaci. Když pomineme drsný zásah do vykousané krajiny, místo má zvláštní atmosféru klidu. Obzvláště zatopený lom nazelenalou čistou barvou vody, zve k zastavení a odpočinutí na cestě životem, od každodeních starostí a strastí.

Zde si Vám dovolíme předložit naše Putování po Milevsku - Bechyňsku. Začali jsme u hory Tábor, alias Burkováku, starém pohanském místě, kde jsme vzdali hold větru, ohni, zemi a vodě. Na hoře je příjemná atmosféra, kde si každý z nás může vybrat, zda-li bude trávit svůj čas v mužských nebo ženských energiích, které tam jsou zastoupeny. Obrovy hroby byly velmi zajímavé, protože když jsme je našli, prošli, tak jsme zase velmi rychle z nich vyšli. Působila na nás nějaká ochranná zóna nebo naopak zóna nechoďte tam! Jak jsme všichni vnikli do svatyně z různých směrů, tak jsme se zase za jejími hradbami obratem sešli. Působilo to nás tak,jako kdyby někdo úmyslně nechtěl, aby někdo dovnitř chodil. Okolní bažiny, mokřady jsou možná toho důkazem. Jak to vlastně je, ví snad pouze dávní stavitelé Obrových hrobů. Záleží na nich, komu své tajemství svěří. Poslední naše putování nás dovede do obce Hrazany, do jeho krásného kamenného moře. Užijte si jeho nádheru tak, jako my.

Máme tady závěrečnou část putování Znojemskem. V okolí obce Šatov kromě vinic je i několik bunkrů, které jsou velmi pěkně zrekonstruované. A to buď jak vypadaly za ČSR nebo za ČSSR. Ale vraťme se zpět k našemu putování. Máme před sebou hrady a zámky Vranov nad Dyjí, Bítov, Cornštejn a kostely v Hnanicích a Tasovicích. Příjemné putování.

Pokračujeme v našem putování Znojemskem a dostali jsme se na JZ od Znojma, do obce Popice. Kromě úžasného místa, kde se nachází kaple P. Marie Bolestné, stojí obec Popice za shlédnutí, protože je živoucím skanzenem. V roce 1945 zde byli všichni obyvatelé odsunuti, nových obyvatel přišlo jenom pár, obec byla vedena jako zániková a dochovala se v takovém stavu, jako v roce 1945. Bohužel, není to zrovna hezký pohled. Pomalu se však i sem vrací život a noví obyvatelé si zde budují své domovy.

V našem malém mini seriálu Vám představíme krásy Jihomoravského kraje, konkrétně Znojemska, obce Šatov a jejich okolí. Kromě nespočetných vinic a sklípků je to oblast doslova energeticky nabitá a dle mého zjištění tvoří energetický pás pokračováním přes hrad Landštejn, Novou Bystřici až k Šumavě. Kamenné systémy jsou ve dvou pruzích a to na obou stranách hranic. Ne nadarmo si Přemyslovci po svém usídlení na Pražském Hradě hned oblast Znojemska pojistili dosazením svého údělného knížete. Kromě solné stezky tady bylo ještě něco navíc. Pojďme se podívat, co to je.

Něco málo fotografií z našeho výletu do Mariánské Týnice, kde je chrám Zvěstování Panny Marie a do oblasti kousek západně od obce Žihle, kde se skví žuloví velikáni ve své kráse. Současný chrám Zvěstování Panny Marie stojí na bývalém poutním místě plaského kláštera. V 17. Století zde bylo zřízeno probošství. Roku 1711 byl opatem Eugenem Tyttlem položen základní kámen budoucího poutního chrámu, navrženého Janem Blažejem Santinim. Kostel vystavěný na půdorysu řeckého rovnoramenného kříže s centrálním čtvercovým prostorem byl celkově dokončen až roku 1768. Mají ho moc hezky zrekonstruovaný, jenom škoda, že cesta která kdysi spojovala chrám s obcí Plasy zanikla děním času. V oblasti Žihle vidíme solitérní žulové útvary Bábu a Dědka. Viklan nám označuje místo výskytu balvanů tvořící podobu malého skalního města. Je to nádherná oblast, vyzývajícho každého z nás k hlubokému zamyšlení.

Zde předkládáme tak trochu raritu. Na svých toulkách se nám podařilo v obci Hamry, okr. Klatovy vyfotit tento ničím vyjímečný balvan. Malý lesklý šutr na velkém hrubém šutru. Co tím chtěl asi architekt říci? Hm. A nijak jsem mu nevěnoval pozornost. Až - až dokud jsem si nepřečetl infotabulku. Poté jsem byl jak opařený - tak přece jenom, on o tom někdo také ví, ono to funguje! Zde předkládáme jedinečný důkaz, že na svých putování nejsme sami, že i jiní poutníci vědí co činí. Zde je jedinečný důkaz toho, jak krásně přes kameny propojit nejed lidi v jedné lokalitě, ale i celé národy. A co stačí? Jenom myšlenka a správně zvolený kámen, který se osloví laskavým hlasem, plným lásky, přání a pochopení. A zbytek, je již jen a jen na lidech. Fotek tady moc není, tekrát jsem ani nevěděl, že to někde budeme vystavovat.

Nedaleko od Říčan u Prahy směrem na Úvayly a Český Brod u obce Přišimasy se nachází zcela nenápadná lokalita Klepec I. a Klepec II. Asi málokdo z kolemjdoucích by tušil tak masivní žulové monumenty ve dvou zcela všedních remízcích. Zcela nás překvapila návštěvnost Klepce. Byli jsme tam tak cca před 6 - 7 lety a místo bylo zcela opuštěné, zarostlé, nenavštěvované. Jaké však bylo naše překvapení při naší návštěvě, jak se místo proměnilo! Vysekané nálety, lavičky, infotabule, vysazené stromky. O tom, že místo začalo být hojně navštěvované svědčí i fakt, že den před naši návštěvou tam točila Toulavá kamera.

Byli jsme na výletě na samém vršku naší republiky - na Frýdlanstku. Severně od Frýdlantu, u samých hranic se nachází kopec Hradec nebo též Větvový vrch (Astberg) a kousek západně od něj Pohanské kameny. Hradec je z dob minulých velmi dobře znám, zejména je uváděn v německých kronikách. Tento kopec je opředen mnoha legendami o pokladě a také o zhmotňování myšlenek či představ návštěvníků. Pohanské kameny tvoří protiklad Hradce a obě dominanty kraje pak jeho vyváženost. Povšiměte si misek na vrchu Pohanských kamenů. Škoda jenom, že jsou Pohanské kameny zarostlé lesíkem, musel to dříve být úchvatný pohled na jejich dominantu krajem.

Zde předkládáme výlet na hrad Hněvín, který se přímo tyčí nad městem Most. Hrad postavili pro ochranu obchodní stezky tudy vedoucí do Němec. Někdy kolem 16. st. ho Mostečtí sami zbořili, neb byl častým důvodem dobývání a hlavně s tím spojeného plěnění města Mosut. Byl zde také pro dluhy vězněn známý alchymista z dob Rudolfa II, magistr Kelley. Ten se zde pokusil o útěk, bohužel marně a během útěku přišel o nohu. Hrad Hněvín i město Most proklel, ať se do země propadnou. Při pohledu do rozdrásaných ran krajiny po těžbě uhlí, by člověk i ve splnění jeho kletby uvěřil. Když mostečtí měšťané v 18. st zbohatli těžbou uhlí, po hradu se jim zastesklo a postavili si jeho repliku. Jak se jim replika zdařila, posuďte na svých výletech sami. Zároveň se poohlédněte po kraji, jak jej dokázali lidé přeměnit ku obrazu svému težbou uhlí. Pohlaďte duši okolní krajiny a popřejte mu trochu lásky na svých toulkách Českým středohořím.

Zde jsou další fota z našeho putování Turskem a jeho okolím. Uvidíte zde kostel sv. Arch.Michaela v Kozinci, kostel sv. Vavřince v Černovičkách a Číčovický kamýk.

Výlet na Sloní kameny, obdiv jejich krásy a zkoumání genia loci.