Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Proměňte svá alba ve fotoknihu

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

39 fotek, 16.7.2017, 38 zobrazení, přidat komentář
Putovali jsme po přírodním parku Dubolka, u obce Ohařice. Tři stejná, přesto různá místa napojení, doslova pár kroků od sebe. Prozkoumali jsme pouze jedno místo ze tří, neb k těm druhým jsme se přes kukuřici a ječmen nedostali. Tak jako na vrchu Veliš, tak i tady nás překvapilo, jak byl čedičový vrch vytěžen. Doslova byl vrch rozdrásán drápy velké šelmy. Odtud jsme pokračovali ke studánkám do obce Samšina, do obce Držtěkryje ke studánce U rybníčka (omylem jsem vymazal foto, takže ho nemám) a studánkám Betonová a Letitá pod kopcem Velká Svinčice.
Naše kroky následovaly na vrch Brada, kde jsme se podívali jak fungují energetické toky v duchu hesla „energie všude, kam se podíváš. V obci Brada je také kostelíček sv. Bartoloměje, ranně gotický jednolodní kostel byl zbudován kolem roku 1300. Údajně se jedná o jeden z nejstarších dosud stojících kostelíčků v Čechách. Vzhledem k velkým prosbám účastníků zájezdu jsme neplánově navštívili čedičový vrch Veliš i s jeho návštěvou vytěženého lomu.
Již se těšíme na příští výlet …
61 fotek, letos v červnu, 53 zobrazení, přidat komentář
Měli jsme velmi milou návštěvu a to 18 japonských Putujících. Z budoucnosti se přijela na naši krásnou zemi podívat a nejen turisticky seznámit, dámská skupina japonských Putujících. Návštěvnice z ostrovů se věnují bylinkám, homeopatikám, masážím, reiki a oborům příbuzným. Však to také bylo vidět během putování, žádná bylinka či jiná rostlinka neunikla jejich pozornosti.
Dámy se zdržely po dobu jednoho týdne a program měly více než nabitý. Seznámily se s kartami Bachových esencí od Jiřiny Lockerové, prošly si Královskou cestu v Praze, navštívily Oškobrh, Zkamenělého pastýře, Dobešskou skálu, letohrádek Hvězdu, východ slunce a tak. Zajely se také podívat na re-translační komplex Klepec, kde si poprvé v životě opekly buřta (a to doslova), ochutnaly kremžskou hořčici a ty odvážnější z nich si i přidaly (českého buřta přežily všechny bez úhony). Věnovaly se sběru třezalky a nakládaly si černý bez. Však také přijely náležitě připraveny a měly všechny potřebné ingredience včetně nádob na odvoz.
Vstřícnost, láska a porozumění bořily případné hranice či hradby našich vzdálených světů. Zjistili jsme jedno: energie je všude stejná, člověk a láska (a chuť k jídlu) také. Setkání a putování bylo v přátelském duchu a porozumění. Již nyní se všichni těšíme, že určitě někdy příště …
43 fotek, duben 2014 až červen 2017, 49 zobrazení, přidat komentář
Vyrazili jsme na vyčerpávající okruh Prachovem, kde ve spleti skalních bludišť jsme zažívali pocity, které prožíval princ hledající svoji Večernici, neb tak, jak jemu se každým krokem vzdalovaly Trosky, nám se bude vzdalovat odpověď na naši otázku: „Sakra, proč tady vlastně jsem?“ Cestou nezůstala nepovšimnuta nenápadná malá skalka, kde jsme si vyzkoušeli posílání energie na dálku. Ptáte se, jak jsme toto místo našli? Podle úctyhodných strážců, kteří stáli před skalkou. Prošli jsme si nádherný okruh po skrytých soutěskách, malých jeskyňkách, těsně minuli skalní hrad Pařez a odtud jsme se vydali na krásné náměstí lemované pískovcovými skalami, kde samo místo a okolní skalky rozmístěné v lese kolem vybízely k meditaci ticha. Plni dojmu z tohoto místa jsme se vydali ke studánce U Pelíška, ochránce Prachovských skal. Odtud je již kousek rozcestí U Pelíška, kde je tento znázorněn na totemu. Vzpomenuli jsme na něho u kamene pod mohutným bukem který z dálky vypadal jako lípa. Odtud jsme šli ke studánce Sklípek, kde jsme ochutnali lahodnou svěží vodu Prachovských skal. A zde byl konec našemu putování, neb tady nás zastihl od rána slibovaný, nárazový liják.

I vám, příjemné putování
68 fotek, 30.4.2017, 81 zobrazení, přidat komentář
Vyrazili jsme na výlet, který by se klidně mohl jmenovat: „Sopka všude tam, kam se podíváš!“. A skutečně tomu tak bylo. Na pětníku je taková koncentrace sopek, že až rozum zůstává stát. Na našem putování jsme zdolali nejednu sopku, či sopečný sopouch, nebo homolovitý kopec z čediče. Neřešili jsme, co je správné označení daného místa a užívali jsme si krásných rozhledů do kraje i génia loci každého místa. Počasí se nám vydařilo. Bylo slunečno, jasno a studený vítr, který občas dokázal dobře profouknout.
Navštívili jsme zříceniny hradů Bradlec a Kumburk. Odtud jsme se vydali hledat prameny studánek Na soutoku a Studánka. Poprvé jsem při hledání studánek použil navigaci. Navedla nás do míst, kde podle mapy měly být studánky, leč bohužel jsme je v místě nedohledali. Jedna nebyla vůbec a druhá byla v dost nepřístupném terénu. A proč studánky? Naše putování jsme měli 30. dubna, na svátek Beltain. Svátku oslavující oheň a léčivé vody.
Na Zebíně nám byl odměnou u kapličky sv. Máří Magdalény krásný výhled po krajině. Však nám také počasí vyšlo! A ti otrlejší z nás, kteří nebyli na konci svých sil, si ještě „střihli“ Veliš s tamní bránou nejen k našim předkům. Co bylo cítit více než hmatatelně, byl pocitový rozdíl jednotlivých míst. Každé místo mělo svůj vlastní půvab, svoji vlastní energii a svého genia loci. Místa na nás působila tak silně, že bez nadsázky lze říci, že jsme je pocítili na vlastní kůži.
Příjemné putování …
75 fotek, 22.4.2017, 28 zobrazení, přidat komentář
Vyrazili jsme na deštivý a studený výlet do Humpolce po NS Březina a následně na kopec Křemešník. Počasí bylo skutečně aprílové, nit na nás nenechalo suchou. Na naučené stezce toho bylo k vidění více než dost. Nebylo místa, kde by něco nebylo. Co nám však vyrazilo dech, byla štůla, kde se dolovalo zlato. Překvapila nás zachovalost důlního díla a ještě více energie, které se zde nacházely. A skalka se svým okolím nacházející se pod hradem je kapitola sama pro sebe. Obě studánky nás příjemně osvěžily svoji čistou vodou. Čistota vody je zde vyhlášená. Také nebylo chvíle, kdy by si někdo pro jejich svěží vodu nepřišel.
Jak bylo řečeno ústy kolegy putujícího pana laskavého P.B.: „Země se všem otevřela, Voda očistila co mohla, Vítr otevřeně komunikoval, Sníh přinesl klid a mír, Mlha propojovala co mohla. Slunce závěrem na cestu zpět přineslo korunu celému dni i kraji. Taková byla dubnová sobota na Humpolecku, v okolí Orlíku (hrad v Humpolci) a Křemešníku. Zlatá i Stříbrná paní nám byly příznivě nakloněny.“ Pravdou je, že sněžení na Křemešníku a následná mlha kolem nás, nejen podbarvila, ale také završila naše putování. O atmosféře kolem nás, ani nemluvě.
Povedou-li vaše kroky kolem, rozhodně jim umožněte vstoupit do těchto krásných míst.
Příjemné Putování
49 fotek, letos v dubnu, 42 zobrazení, přidat komentář
Vydejme se ve šlépějích šlechtického rodu Šliků, kteří v této krajině prováděli svoji rodovou energetickou kompozici. Nebude nás zajímat jejich zámecké sídlo v Jičíněvsi, ani správní budova ve Vokšicích, naším cílem budou jejich komponované krajinné celky. Začneme Loretou, odtud budeme pokračovat ke kapli Andělíček (snad ji tentokrát najdeme lépe, je totiž důkladně v lese schovaná – a našli, protože dva týdny před naším putováním proklestili les). Dále se pojedeme podívat na rodinnou hrobku Šliků a následně se vydáme k trojboké kapli sv. Trojce a poslední naše zastavení bude kaple sv. Anny.
Jedná se o nově postavená uzlová místa barokní komponované krajiny. O rozsáhlý sídelní prostor, kde každá lokalita má (a je) svou vlastní dominantu(o). Při výstavbě byly udělány průsečíky jejich krajinných linií, které dovolovaly průhled z místa na místo. Dnes jsou již průhledy bohužel zarostlé. Stavby ležící na opačných stranách Velišského hřbetu kupodivu zřetelně a podivuhodně k sobě provazují navzájem opačná místa krajiny a záhadným způsobem si zde drží vlastní prostor. Inu, ten kdo stavby zasazoval do krajiny věděl proč a jak. Krajina, kde je velká četnost skarálních staveb zasvěcených Panně Marii a kultu mateřství byla nazvána Mariánskou zahradou. Ideální místo čistého napojení na energie osvícené mysli.
Loreta - Santa Casa – svatý domek – místa narození Panny Marie je čedičový suk, kde se v mladší době železné odehrávaly náboženské obřady. Kopec časem upadl v zapomnění než ho znovuobjevil F.J. Šlik. František Arnošt Šlik – iniciátor a ústřední postava komponované krajiny. Jeho syn František Josef Šlik pokračoval v počaté práci svého otce na přelom u17. / 18. Století. Z dáli časů se ozývají se hlasy, že stavby zasvěcené Mariánskému kultu jsou věnovány za nevyslyšené modlitby za potomka.
Kaple sv. Anny – údajné matky P. Marie – ochránkyně mateřství je na zalesněném čedičovém suku, který jako jediný nebyl narušen těžbou. Ideální místo na procítění původních energií. Je to klidné místo, které přímo vybízí k zastavení a uvolnění se. Ostatní stavby sice také stojí na čedičových sucích, ale žel bohu, tyto jsou narušeny těžbou.
Kaple sv. Andělů Strážců je věnována ochraně dětí. Mimo plán jsme navštívili stélu na Holém vrchu. Na toto místo dříve ústilo mnoho poutních cest z okolních vesnic. V roce 2006 zde byla vztyčena pískovcová stéla se symbolem Mariánské zahrady a erbem Šliků.
A ještě jedna zajímavost na závěr. Jedna z Putujících si všimla motýla v kapli sv. Andělů strážců. Následně jsme se všimli reliéfu motýlů na vstupní bráně k hrobce Šliků a další motýl následoval u kaple sv. Anny. Měli jsme intenzivní pocit, že naše kroky někdo (něco?) (do)provází. Věřte tomu nebo ne, měli jsme s sebou koště a kaple jsme řádně vymetli, zbavili pavučin a dle našich možností obřadně vykouřili.
Příjemné putování ...
81 fotek, 18.3.2017, 15 zobrazení, přidat komentář
Opětovně jsme se navrátili na Berounsko. Tentokrát jsme měli Zdice na dohled a navštěvovali jsme lokality vzdálené, co by kamenem dohodil. Začali jsme výstupem na Vraní skálu. Příhodnější název by byl Skála vichrů, protože v den naší návštěvy nefoukal vítr, ale vichr z hor. Na vrcholu skály jsme na vlastní kůži pocítili co to znamená cítit vítr na morek kosti. Vítr však patřil k Putování, protože vítr a očista větrem bylo nosné téma celého Putování. Dále jsme kráčeli na hradiště Knihov, kde jsme navštívili akropoli a chvíli pobyli ve spodní části hradiště. Odtud jsme jeli na Koukolovu horu, kde je na vrcholu skalky ukryta kaple sv. Blažeje. Kaple má nejen zajímavý tvar kříže, také obrázek v kapli evokuje k různým zamyšlení a otázkám. Putování jsme završili u Měňanské vyvěračky, kterou jsme před sedmi lety za pomoci starosty s motorovou pilou vyčistili a osadili pamětní tabulkou. Ta tam vydržela do dnešních dnů. Neubránili jsme se nostalgickému vzpomínání na doby nedávno minulé. Přeji příjemné Putování.
21 fotek, 26.1.2017, 24 zobrazení, přidat komentář
Boty z toulavého telete mě odnesly na východ od obce Kraselov. Ta se nachází JZ směrem od Strakonic. Nachází se zde Kbílský dolmen. Vyrazil jsem po žluté k placatému kameni. Byť jsem byl v lese sám, přesto jsem měl společnost. Cestou jsem potkal několik strážců, kteří střežili, kdo bude vyrušovat klid místa a zda-li se tam bude umět chovat, případně, je-li hoden místo navštívit. Někteří byli viditelní, jiní byli vtipně schovaní. Rozhodně zde platí pravidlo, že na velikosti nezáleží.
Vzhledem k tomu, že byl leden, tak jsem se vybavil. Teplé oblečení, karimatka, termoska s čajem a tatranka. Z dáli dolmen vypadal jako malá, nenápadná skalka. Musel jsem přijít blíže, abych se na vlastní oči přesvědčil, že je to skutečně dolmen. Obhlédl jsem místo a pak se začal nahlas smát. To po přečtení tabulky, kdy erudovaní archeologové tvrdí, že to je dílo přírody a rozhodně ne lidských rukou. No, ještě že je máme, alespoň jsem se hezky zasmál, nad vědeckým přístupem.
Při obhlídce jsem se dostal na druhé místo, které mě uklidnilo a nabídlo rozjímání. Nemohl jsem si nevšimnout stromu a plodů pod ním na zasněženém kameni, které vypadaly jako votivní dary. Hezké místo klidu a rozjímání.
I nelenil jsem a lehl jsem si pod dolmen. Energie plynuly, pocity též. Jak nejlépe popsat své pocity? Kdo z vás zažil energie během kraniosakrální terapie, ví, o čem mluvím.
Kdo ještě nemá zkušenost s kraniosakrální terapií, může si přečíst zážitky ostatních Putujících http://www.putujici.cz/?p=p_142&sName=Kbil,-dolmen-a-kamenna-rada

Šťastné putování
31 fotek, 17.1.2017, 10 zobrazení, přidat komentář
Při návštěvě kolegy Putujícího Mojmíra, jsem využil příležitosti a vydal se v jeho doprovodu prozkoumat skalní útvary zvaný Jarcovská gula, někdy též Jarcovská kula. Tak, jak to někdy při takových výletech bývá, moc času jsme zrovna neměli. Vyrazili jsme hned. Atmosféra pozdního odpoledne měla však svůj půvab. Krátké stoupání v zasněženém lese, pár zatáček a byli jsme na místě. Solitérní skalka se nedá přehlídnout a tak trochu stojí poutníkovi i v cestě. Přečetli jsme si info tabule, chvíli pobyli na místě, nasáli atmosféru a již nás něco pudilo jít dál. Pošilhával jsem po takové úzké, proklestěné cestě mezi stromky kamsi do tmy, ale pak jsem rozumem vyhodnotil, tudy ne. I vydali jsme se dále po turistické a potkali jsme běžce. Poptali jsme se ho na další skalku, o které jsme věděli, že má někde v okolí být. Už jsem se ani nedivili, když nám běžec, místa znalý, ukázal rukou přesně na tu proklestěnou cestu, kterou můj rozum vyřadil, jako slepou. Vyrazili jsme do kopce mezi stromky a došli na horní část skalky. Údajně zde měl také stávat solitér podobný tomu dole. Nyní jsou tam dvě malé skalky.
Po celou doby vše plynulo v tichu, v klidu. Pozvolna se energie místa rozjížděla. Jakým dechem celé místo dýchá? Přijdete ke spodnímu solitéru. Zde nastává fáze zklidnění. Po zklidnění stoupáte mezi stromky cestou pokání a odevzdání, vystoupíte na horní skalku a zde v tichosti odevzdáte vše, co k vám nepatří a není vaší součástí. Očištěni pak z horního místa sestupujete stejnou cestou mezi stromky. Nyní to je již cesta pokory a vyrovnanosti. Dojdete ke spodnímu solitéru, opřete se zády o skálu a necháte proudit energii místa vaším tělem. Nabíjí vás to, harmonizuje. Pokud jste v páru a pouť půjdete v páru, tak se k solitéru postavíte bokem, čelem k sobě, ruce spojené. Necháte vašimi těly proudit klid, lásku a pohodu.
Nebo také vše může být jinak a vše vypadat jinak. To záleží na tom, kdo a s čím tam jde, kdo a co chce na tomto místě odevzdání a harmonie dělat. Pokud budete ještě chtít další inspiraci, přečtěte si zážitky našich kolegů Putujících z tohoto místa http://www.putujici.cz/?p=p_371&sName=Jarcovska-kula
Přeji hezké putování, příjemný zážitek, klid a pohodu.
27 fotek, 15.4.2015, 84 zobrazení, přidat komentář
Osud a náhoda tomu chtěly, že jsem v rámci cest zavítal ke Kubatovu pomníku. Nic jsem od této cesty nečekal a spíš jsem tam jel odevzdaně, že podniknu něco jako malou vycházku. Co jsem tam našel, mě však vyrazilo dech. Už když jsem tam přicházel, jsem si říkal, že tady by byly vhodné menhiry, za účelem udržení vody v rovnováze s přírodou. Aniž jsem to čekal, vyplnilo se mě to. Zde jsou fotky, povídání o cestě je na stránkách www.putujicic.cz Rozhodně lokalita stojí za to. Je zde krásně spojen princip oplodňování země a úrody vzešlé z ní.
31 fotek, březen až duben 2014, 96 zobrazení, 3 komentáře
Jak už to tak na našem putování bývá, na místě kde by jste toho moc nečekali, se najednou objeví velikán. Skromný ve svém místě, o to větší co do významu. O bazilice v Tismicích to rozhodně platí. Bazilika si nás podmanila svoji tichou, majestnání důstojností. Nechce po vás povrchní údiv. Nabízí prostor k zamyšlení, zklidnění mysli. Velmi silně jsme tady cítili napojení na zemské energie. Táhlo nás to také ven z kostela, nahoru do polí. Cítili jsme tam energetickou práci našich předků v krajině. Ale ach ano, vždyť tam dříve bylo hradiště! Stopa předků je zde i po staletí, tisíciletí, stále patrná. Klid. Klid, podmanivou, tichou krásu a důstojnost, jsme na sobě cítili v prostorách baziliky. Velmi mě tam zaujalo, na čem Panenka Marie stojí. Na člověku. Nebo to je zpodobněný člověku měsíc? Více otázek než odpovědí. Ideální důvod vydat se do Tismic pro odpovědi. Nezbývá než popřát, ať je najdete!
41 fotek, duben 2014, 57 zobrazení, přidat komentář
Naše kroky dovedly Putující do kostela ve Vrbčanech. První Putující navštívili tento kostel v loňském roce v lednu, další část nyní v dubnu. Kostelík je přesně posazen do středu okrouhlého hradiště a valy kolem kostelíku jsou velmi dobře zachované a viditelné. Tvoří kolem kostelíku dokonalý ochraný límec. Ihned si nás kostelík podmanil svojí atmosférou. Ta byla ještě umocněna při vstupu do krypty. Úplně nám vyrazil dech pohled na dokonale opracované románské kamenné kvádry, z nichž jsou základy kostelíka postaveny. Při pohledu na jejich dokonalý tvar se člověk neubrání myšlence, že je snad odlévali do forem. O co byl zde prožitek intenzivnější, o to byl jemnější. Cítili jsme zde velmi jemnou, hebkou energii. Samo nám přišlo na mysl, že toto je energie svatých. Však taky bodeť by ne, když se nacházíme na místě, kde měl být uchováván svtovojtěšský praporec. Měli jsme možnost jít také do zvonice a zkusit zvuk zdejších zvonů. Místo rozhodně doporučujeme vaší pozornosti.
28 fotek, leden až duben 2014, 117 zobrazení, přidat komentář
Velmi hezký výlet byl také v okolí Sázavy a Zvánovic. Začali jsme u obce Čeřenice, kde jsem se vydali na obhlídku Prokopova kamene. Je na něm vidět kříž, pojmenovaný Prokopův a otisk čertova kopyta. Místo je moc hezké a určitě se tam budete cítit tak dobře, jako my. Dál jsme pokračovali k městu Sázava, podívat se na studánku Rakovku a omrknout lůžko sv. Prokopova. Záhy jsme zjistili, že moc pohodlně se na něm ležeí. Studánka je velmi hezká. Odtud jsme se vydali k obci Černé Voděrady, podívat se na mlecí kameny a přilehlé skály. Místo je to zádumčivé, podmanivé svou vlastní atmosférou. K vidění je toho zde víc než dost. Kámen vypadající jako povalený menhir, kamenné bloky v lesích a nechybějící vodní miska na jednom z balvanů. Mrzelo nás, že jsme neměli více času k další obhlídce. Ale jak to již bývá naším zvykem, i zde jsme si slíbili, že návštěva tohoto místa nebyla poslední. Za shlédnutí rozhodně stojí mlecí kameny, volně roztroušené v potoce. Pouze stěží si lze představit, jakou námahu muselo dát jejich vysekání ze žulového monobloku.
52 fotek, jaro 2014, 82 zobrazení, přidat komentář
Vypravili jsme se na dlouho slibovaný výlet do okolí Jičína. Již jednou jsme zde byli, a to když jsme organizovali výlet pro Maitreu. Míst k návštěvě je v Jičíně a jeho okolí víc než dost. Bez nadsázky lze říct, že nevíte kam dřív skočit. My jsme se skočili podívat na borovičku u obce Libáň, šance u Markvartic, na pramen Mrliny v obci Příchvoj, na smírčí kříže u obce Hřemnín a výlet jsme zakončili v okolí Šikmé věže v Prachovských skalách. Celkem jsme se těšili na šance u obce Markvartice, ale místo nás dost zklamalo. Dle našeho soudu a cítění zde provedené zásahy nejsou adekvátní místu, s místem nejsou sladěny, dokonce někdo na jedenz kůlů namontoval zrcadla, některá z nich ležela na zemi rozbitá. Je to jeden z příkladů míst, které přitahuje skupiny různého zaměření, ty zde dělají své ořady a na místu se to pak podepíše. Mele se to tam a pere navzájem mezi sebou. Dost nářků, jdeme dál. Jak to na takovém putování bývá zvykem, cestou jsme míjeli spoustu míst, kam se určitě také někdy musíme podívat. Zajímavé bylo, že z každého námi navštíveného místa byl vidět vrch Veliš. Je to čedičový sopouch, kdysi zde býval hrad a nyní jsou zde zbytky lomu. Někteří i tvrdí, že je zde údajně brána do posmrtného světa k zemřelým. Ale znáte to, lidé toho napovídají. Příjemné zážitky v tomto malebném kraji.
29 fotek, leden 2014, 50 zobrazení, přidat komentář
Při toulkách v Českém středohoří jsme v turistických letáčcích narazili na kratičkou zprávu o vrchu Boreč. Zaujala nás natolik, že jsme se na vrch vypravili. Trochu jsme měli problémy s parkováním, ale ty jsme nakonec úspěšně překonali. Putování na kopec i po kopci nám vzalo dech. Každá část tak trochu jiná, přesto si navzájem velmi podobné. Kopec má pro vás připraveno nejedno překvapení. Úmyslně zde nebudu rozepisovat co nás na putování zaujalo a překvapilo, protože toto místo dle mého soudu musíte zažít na vlastní kůži. Nic se nevyrovná tomuto druhu prožitku. A na vrchu Boreč jsou zážitky na každém kroku. Slíbili jsme si, že až bude mrznout, či trochu sněžit, vrátíme se sem. Těšíme se na hezkou podívanou. Příjemné putování
12 fotek, červen 2013, 89 zobrazení, 6 komentářů
U obce Václavy jsou dva smírčí kříže. Ten který je blíže obci, u toho je tráva vysekána, u vzdálenějšího již nikoliv. Těžko souditi, jsou-li tyto kříže přetesané menhiry, či nově postavené kameny a odtesány do tvaru kříže. Historie smírčích křížů není nikdy moc veselá. Škoda, že dohledatelnost historie vzniku a umístění smírčích křížů je kolikrát již nemožná. Postůjme tedy tiše a v duši popřejme všem klid.
10 fotek, červen 2013, 63 zobrazení, 1 komentář
O existenci Sluneční stély jsme se dozvěděli při cestě z Božího kamene ze Sosně z info tabule v obci Soseň. U kamene byla pouze strohá popiska - Sluneční stéla, Jesenice. A toť vše. Najdi jsi jak chceš. Putující u které jsme byli hosty na chatě si vzpomněla, že asi bude někde u hráze. Vštípili jsme si fotku z info tabule do našich fotografických pamětí a vyrazili jsme. Hráz jsme našli hned a začalo přímo až detektivní pátrání. No, dost jsme toho naběhali, porovnávali jsme realitu s naší fotografickou pamětí a vždy naprázdno. Pak podle zábradlí, které jediné bylo na fotografii a podle kterého jsme se orientovali se nám podařilo přiblížit. No, zábradlí bylo v mnohem horším stavu, vše zarostlé tak, že nebylo možno se orientovat a jediné co nás zachránilo bylo, že sama stéla trošičku vykukovala svoji horní částí nad trávu. Jinak by jsme ji asi nenašli. Na stéle je vidět, že kříž měl kdysi jiný tvar a ten současný vypadá tak, že byl přetesán, aby tvarem vyhovoval církvi. Zbytky na kamen prozrazují, že původní kříž asi vypadal jinak. Na tomto místě, nám zbyly pouze dohady. Snad vy budete mít více štěstí.
72 fotek, červen 2013, 57 zobrazení, přidat komentář
Na hrad Krakovec jsme šli na turistický výlet, jako na místo posledního zastavení mistra Jana Husa na jeho cestě do Kostnice. Ani ve snu by nás nenapadlo, co tam objevíme a jak silné to bude. Začalo to samotným hradem, který je opravdu rozsáhlý a je neustále co objevovat. Ideální místo pro děti! Dokonalá prolézačka. Velmi se nám líbilo v jeskyni, do které vedly okované dveře. Ponechali jsme stranou oficiální výklad, který mluvil o skladování vína, a nacítili jsme prostoru po svém. Věřte nebo ne, nechtělo se nám odtud. Myšlenky se ztišily, tep také, dech nebyl cítit. Koncentrace byla dokonalá. Vjemy, prožitky taktéž. Vše bylo umocněno průzračnými kapičkami vody na stropě, které se ve světle leskly jako diamanty. Zcela opiti silným dojmem, jsme se vypotáceli z jeskyně. Opustili jsme vnitřní prostor hradu a vydali se na jeho obchůzku. A ani ta nás nezklamala! Naši pozornost upoutal vysoký sloup, který byl doslova přilepen ke stěně a nahoře kounčil apsidou. Zjistili jsme, že do toho sloupu je koncentrovaná energie a jej jím vedená nahoru do apsidy, která tvoří oltář. Vskutku mistrovské dílo!V kapli, která je bohužel nepřístupná, musí být velmi silný zážitek z takto koncentrované a přesně směrované energie. Otisk Mistra a jeho odkaz, že nikdy nic není zbytečné, ani smrt, je zde stále i přes staletí cítit.
19 fotek, červen 2013, 37 zobrazení, přidat komentář
Nevíme přesně, jestli jsme našli ten pravý Hubertův kámen. Názory jednotlivých členů výpravy se v lokalizaci tohoto kamene rozcházely. Hledali jsme i jinde, ale nakonec jsme tento prohlásili za Hubertův kámen. Kámen sám se za Hubertův sice nepovažuje, ale to nám radost nezkalilo. Není důležité, jak se který kámenjmenuje, důležité je to, jak se k sobě kámen a člověk chovají. Tento kámen nám poskytl krásnou ukázku párové spolupráce. Doufáme, že zde strávíte stejně krásný čas jako my.
24 fotek, červen 2013, 85 zobrazení, přidat komentář
Přijali jsme pozvání jedné z Putujících na její chatu na Rakovnicku. Z různých důvodů jsme tuto akci odkládalli a až nyní přišel její čas. A nelitovali jsme. I zde se nám poněkolikáté potvrdilo, že v naší krásné zemi, za každými humny lze něco nalézt. Pohybovali jsme se doslova na pětníku a stále bylo co objevovat. A jak bývá zvykem těchto lokalit, čím zapadlejším, tím úžasnější poklady se tam skrývaly. Boží kámen u Sosně je toho bohatým dokladem. Věřte, nechtělo se nám odtud. Bylo si s ním o čem vyprávět. Měli jsme i kliku na počasí, bylo tak akorát. Pojďme s spolu podívat, co vše jsme v těchto místech objevili. A jak je naším zvykem, i sem jsme si slíbili, že se sem vrátíme a podrobíme dalšímu putování.

Komentáře

přidat komentář